Celostní přístup ve vzdělávání

08/05/2018

Přemýšleli jste někdy o paralele mezi rozvojem zaměstnanců a čínské medicíně? Zdá se vám to jako nesmyslné spojení? Pojďte se na malou chvíli zastavit a podívat se na zdánlivě nesourodé spojení víc z blízka.

Čínskou medicínou mějme obecně na paměti holistický, tedy celostní přístup ke zdraví. V tomto duchu neléčíme, ale spíše uzdravujeme, a hlavně chápeme, že lidský organismus je nesmírně chytrý, skrývá v sobě všechny potřebné otázky, odpovědi a informace, a vše spolu souvisí. Z tohoto pohledu se nezaměřujeme na následek, tedy projev v podobě jakékoli zdravotní indispozice, ale na příčinu, která je nám sdělována prostřednictvím moudrého těla. Odstraníme-li příčinu, a někdy jich může být vice ve vzájemném propojení, pak logicky odstraníme také následek. Dobře, ale jak to celé souvisí se vzděláváním a rozvojem? Není pravdou, že pokud chci zlepšit například svoje prezentační dovednosti, nebo prezentační dovednosti svých kolegů, pak sebe nebo je jednoduše zapíšu na kurz, kde dostaneme potřebné znalosti, vyzkoušíme naše dovednosti, něco se naučíme a pak to snadno použijeme v praxi? Je to přece jednoduché, tak proč hledat filozofické paralely?

Ano, je to jednoduché, a právě proto je to stejné jako v případě čínské medicíny. Všechny dovednosti v rámci soft-skills spolu úzce souvisejí, jsou do značné míry přirozeně obsaženy v každém člověku a jsou založeny na několika jednoduchých principech. Tím základním principem je vědomí sebe sama, často zjednodušováno jako sebevědomí. Vědomím sebe sama mějme na mysli vědomí si vlastní hodnoty jako osoby. Tento princip je základem každé tzv. asertivní komunikace, založené na respektu k sobě i druhé osobě, a tím pádem také vedení lidí, vyjednávání, řešení konfliktů a mnoha dalších. Druhým principem je emočně nehodnotící přístup, který je paradoxně základem všech druhů hodnocení pracovního výkonu, poskytování zpětné vazby, delegování, motivování a řady dalších. Jak je to možné? Protože jen tehdy, budeme-li věcně hodnotit výkon či dovednosti bez hodnocení osoby jako takové, může být naše zpětná vazba smysluplná a pro druhého motivující. Nebudeme-li hodnotit motivátory druhé osoby, ale pomůžeme-li jí v jejich aktivování, jedině tak zajistíme, že bude skutečně motivovaná. Jak docílit toho, abychom zbytečně nehodnotili, nedávali nálepky a neškatulkovali? Vědomím sebe sama, tedy prvním principem, pamatujete? Třetím principem je sdílení. Sdílení pocitů, znalostí, zkušeností nebo informací tam, kde je to vhodné. Proč právě vhodné sdílení? Protože napomáhá v budování vztahu důvěry s druhou osobou, nebo umožňuje nehodnotícím způsobem jednoduše popsat situaci, která hrozí konfliktem a tím přispět k jeho řešení.

Ptáte se, jak to všechno souvisí s prezentačními dovednostmi zmíněnými na začátku? Budete-li si vědomi sebe, pak budete vědět proč prezentujete, už to samo o sobě je cenné. Budete-li respektovat sami sebe jako osobu, budete respektovat každou osobu v publiku, a tím se budete moci na své posluchače dobře naladit. Budete-li sebe-vědomí, budete mluvit nahlas, budete mít sebe-vědomý postoj při projevu, budete sebe-vědomí při pohybu v prostoru. Nebudete-li zabředávat do emočních hodnocení, budete věcně přijímat svůj výkon v roli prezentátora bez toho, že byste mu, a tím i sobě, dávali jakékoli nálepky. Budete-li přistupovat k otázkám z publika nehodnotícím způsobem, budete se moci soustředit pouze na odpovědi, a s vědomím sebe sama budete vědět, jak s otázkami naložit. Stane-li se vám, že se v průběhu prezentace objeví něco, s čím jste nepočítali, jednoduše to popíšete, s vědomím sebe sama, bez hodnotících nálepek. Co zbývá je dobře si připravit strukturu prezentace a zprávu, kterou chcete sdělit a těšit se chvíli, kdy ji pustíte do světa.